Šárka Klvaňová se vrací k atletice!

Nápad na dnešní rozhovor se zrodil už v červnu na oddílových vícebojích. Při příležitosti svatby Tomáše a Anety Klvaňových dorazila do Česka po několika letech také dcera předsedy našeho oddílu Šárka i s celou svou početnou rodinou a střihla si sedmiboj. Byť jej ze zdravotních důvodů nedokončila, rozjetý ho měla velmi hezky.

Rozhovor se nakonec odložil tak trochu na dobu neurčitou a vznikal prostřednictvím emailu během několika minulých dní. A až při jeho zpracovávání jsem si uvědomila jednu věc- přestože Šárka v Česku už 10 let nežije, její čeština je stále perfektní, což je, alespoň z mého pohledu, kdy se denně setkávám s lidmi, kteří sekají jednu chybu vedle druhé, značně obdivuhodné.

 osobaky Sarka 02

Jak to děláš, že stále mluvíš a píšeš hezky česky?

Díky za poklonu! Tady česky vůbec nemluvím, nemám s kým. Čtu jen sportovní stránky a zprávy na internetu a také píšu maily s rodinou. Už to ale není ta čeština jako kdysi.

 

Pocházíš z atletické rodiny, takže jsi k sportu nejspíš byla vedená od malička. V kolika letech jsi začínala s pravidelným tréninkem?

S pravidelným tréninkem jsem začínala asi ve 12 nebo 13 letech, ale už třeba v 10 a 11 letech jsem šla "z ničeho" desetiboj ve Vídni.

 

A vzpomínáš si ještě na svoje první závody?

První závod byl právě ten desetiboj ve Vídni , tak zvaný "Jederkampf" neboli desetiboj pro každého, takže tam byli opravdu všichni- muži, ženy, děti, všechny věkové kategorie. Už jenom to zúčastnění se a dokončení bylo pro mě velkým úspěchem. Žádné velké výkony se samozřejmě neočekávaly, ale dokončila jsem a ve všech disciplínách zapsala body, takže super! Dobrá byla tyč, kterou jsem nikdy před tím nedržela v ruce a pamatuji si, že tam byl jeden kluk, který se mi snažil vysvětlit techniku, mluvil na mě německy a já mu nerozuměla ani jedno slovo. Ale on se chudák tak snažil, že z toho nakonec bylo myslím 170 cm. Taky samozřejmě díky taťkovi, ten mě třeba vytáhl na 1500 m. Pamatuji si, že jsem to nechtěla běžet a on to běžel se mnou a já mu pak na poslední rovince "utekla".

 

V jakých disciplínách jsi posléze závodila? Které tě bavily nejvíce a které naopak nejméně?

Závodila jsem v mnoha disciplínách, později to byl hlavně sedmiboj, 400 m, 400 m překážek a půlka, taky oštěp. Nejoblíbenější byl ten sedmiboj, čtvrtka s překážkami a oštěp. Nejméně oblíbená asi dálka.

 

sarka 01fMuseli tě rodiče do tréninku nutit?

Nutit mě do sportu nemuseli, i když samozřejmě jako každé dítě nebo později puberťáka sem tam hecovat.

 

Slyšela jsem, že se po delší pauze zase vracíš k trénování. Jak tréninky probíhají?

Ano, pomalu se chci vrátit k atletice a uvidíme, co to se mnou udělá, jak to tělo vydrží. Trénuji jak a kde se dá- je tu jeden menší stadion (dráha je štěrková a má asi 300 m), ale pokud prší, tak je tam zakázaný vstup a navíc je to veřejné místo, takže je tam kupa lidí, co si tam jen tak chodí dokolečka a někdy fakt překáží, když člověk zrovna běhá úseky. Proto teď ze začátku chodím, pokud je to možné, 3x týdně běhat úseky brzo ráno (to tam ještě nikdo nebo skoro nikdo nebývá). Jinak pokud je škaredě nebo nemůžu nikam vyběhnout kvůli děckám, tak se snažím posilovat jak to jen jde doma a běhat na pásu. Plán mi píše trenér, ale až do teď jsem si to všechno odběhala sama.

 

A jaké jsou tvé cíle?

Moje cíle... ráda bych se přiblížila k osobákům a pokud se to podaří, tak to nejtěžší budu mít za sebou. Až pak budu moct uvažovat o nových cílech.

 

Zmínila jsi své osobáky. Spousta z nich jsou stále zároveň přerovské rekordy. Jsi na sebe hrdá?

Ano? Těch rekordů, které stále držím, je více? Tak to určitě potěší, ale na druhou stranu rekordy jsou k tomu, aby se překonávaly, tak snad se to někomu podaří. Nebo že bych se o to pokusila já sama?? :-)

 

V červnu jsi se zúčastnila oddílových vícebojů v Přerově. Trénovala jsi na to nebo jsi to šla jen tak z hecu? Byla jsi spokojená se svým výkonem?

Jo, jen z hecu. Škoda té poraněné nohy, chtěla jsem dokončit. S výkony jsem maximálně spokojená, proto také to rozhodnutí k atletice se vrátit!

 

Takže Tě uvidíme v září na lize v Uherském Hradišti?

Ne, to asi ne... i když bych strašně ráda!

sarka 03h

Šárka při svém letošním sedmibojařském comebacku na stadioně v Přerově.

 

Jaké jsou vůbec v Argentině podmínky pro atletiku? Je to oblíbený sport nebo spíše okrajový?

Podmínky pro atletiku jsou tu strašné, vůbec se to nedá srovnávat s ČR. Hlavním sportem je tu samozřejmě fotbal, atletika je někde pěkně vzadu. Tartanový stadion je tu snad jenom jeden a vybavení na technické disciplíny je v dost ubohém stavu.

 

A co závody?

No, tak to vůbec nevím, jak je to tu ohledně závodění. Začátkem července jsem se tu byla podívat poprvé na závody, to musím pozjišťovat, ale vím, že teď by měly začít- srpen, září a říjen, to jsou tady hlavní měsíce závodů.

 

Kde na to všechno pořád bereš energii? Musí to být hrozně náročné- trénovat, pracovat, starat se o 4 děti...

Kde beru energii, to bych taky ráda věděla, haha!!

 

Svoje děti také vedeš k nějakému pravidelnému sportování?

Děcka žádný sport ještě nedělají (jen tělocvik ve škole), uvidíme později. Ráda bych, aby něco dělali, ale jak už jsem říkala, podmínky jsou tu skvělé jen pro fotbal, takže vše se trošku komplikuje.

 

Máš nějaký sportovní či jiný vzor?

Velkou inspirací je pro mě Dan O'Brien (bývalý desetibojař) a Jackie Joyner Kersee (bývalá sedmibojařka a dálkařka). Z nich si beru příklad. Obdivuji je nejen pro to, co dokázali v atletice, ale také pro to, jací byli a jsou v osobním životě, čím vším prošli. Mám jejich knížky a už jsem je obě četla asi šestkrát a ráda si je zase znovu přečtu!

sarka 02h

S desetibojaři Romanem Šebrlem a Tomášem Dvořákem.

 

Co se ti na Argentině líbí nejvíce a co naopak nejméně?

Argentina jako země je nádherná, žiji tu již 10 let a zvykla jsem si na ten chaos, co Buenos Aires jako velkoměsto obnáší, ale tak jako každá země a národ má i Argentina své zvyky. Co mě hodně mrzí a štve, je velká kriminalita, nezaměstanost a mentalita většiny.

 

Řídíš se nějakým životním krédem?

Vše, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek! Já už jsem prostě taková. Všechno chci udělat hned, nenechat nic na později. A také, že když se chce, tak to jde. Nic není nemožné. Člověk vždycky může najít ten způsob jak, kdy a kde.

 

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen v atletice!

 

Nepřehlédněte

facebook rajce youtube

 

pokyny k odjezdum

 

chci se stat clenem

 

Přerovský deník