21 otázek pro Barboru Zatloukalovou

V samotném závěru sezóny, kdy ještě někteří závodí a jiní už započali přípravu na tu další, vám přinášíme rozhovor s úspěšnou přerovskou vrhačkou Barborou Zatloukalovou. Letos se zúčastnila hned čtyř republikových šampionátů (halové MČR žen, halové MČR juniorek, MČR žen do 22 let a MČR juniorek). Nejvíce se jí dařilo na MČR žen do 22 let, kde se blýskla čtvrtým místem ve vrhu koulí za výkon 12,20 m.

Do finále se probojovala také mezi juniorkami v hale, kde brala sedmé místo (12,08 m). Devátá byla na tomtéž šampionátu na dráze (10,79 m), tam ji ale trápil zraněný kotník. Závodila také na halovém MČR žen, kde brala desáté místo (11,70 m). Mezi juniorkami se zúčastnila také soutěže v hodu diskem, kde byla třináctá (29,81 m). V této disciplíně se ale v závěru sezóny několikrát zlepšila o doslova desítky decimetrů a v letošních republikových tabulkách jí nyní patří osmé místo. V kouli je na tom ještě lépe - je na třetí pozici.

Kromě těchto úspěchů letos zvládla překonat několik přerovských rekordů, některé i vícekrát. Tady je jejich výčet:

ženy, ženy do 22 let, juniorky koule 4 kg 12,82 m
ženy do 22 let, juniorky disk 1 kg 37,24 m
ženy do 22 let, juniorky vrhačský trojboj 1744 b
ženy, ženy do 22 let, juniorky vrhačský čtyřboj 1834 b
ženy, ženy do 22 let, juniorky vrhačský pětiboj 2170 b

 

V přerovských tabulkách ji najdeme ale i v jiných než jen vrhačských disciplínách. Boduje také v běhu na 100 m, kde má osobní rekord 13,26 s. Společně s Helenou Tomkovou, Adélou Balůskovou a Veronikou Májovou v loňské sezóně vylepšila přerovský ženský rekord na 4x100 m (50,82 s). Drží také dorostenecký rekord v hodu 500 g oštěpem (36,33 m) a coby dorostenka vrhla také nejdále 4 kg koulí (11,01 m). Od té doby už ale uběhly dva roky, Barča se postupně zlepšila až na 12,82 m a další zlepšení má jistě před sebou - ale to už bude v kategorii žen. Barboře Zatloukalové jsem položila celkem 21 otázek a tady jsou i její odpovědi.

Barbora na letošním MČR do 22 let. (zdroj: Eduard Erben, www.atletika.cz)

Než jsi přišla do atletiky, hrála jsi volejbal. Dělala jsi závodně ještě jiný sport?
Závodně ne, ale vyzkoušela jsem i jiné aktivity než jen volejbal. Například jezdectví, kterému jsem se věnovala dlouhou dobu v dětství.  Ale spíš to byla jen aktivita na letní a podzimní prázdniny. Přes školní rok jsem neměla moc možností někde jezdit a tak jsem chodila hrát již zmiňovaný volejbal, se kterým jsem začínala v Kojetíně a následně jsem přestoupila do Přerova.

Jaké jsou tvé úspěchy ve volejbale?
Za největší úspěch považuji 4. místo z Mistrovství ČR starších žákyň. Dále je mým osobním úspěchem účast s týmem Přerova v nejvyšší soutěži, a to v extralize dorostenek a juniorek. Jsem ráda, že jsem si mohla zahrát na takové úrovni.

Barbora ještě jako volejbalistka. (zdroj: archiv B. Zatloukalové)

Proč sis vybrala zrovna atletiku?
Vše začalo tak, že jsem si chtěla zkusit hodit oštěpem, a tak jsme si našli kontakt na pana trenéra Klvaňu a domluvili se na první trénink, po kterém jsem byla přesvědčená, že to u jednoho nezůstane. Začala jsem jezdit na stadion trénovat atletiku a do toho jsem ještě chodila na tréninky volejbalu. Tak to bylo zhruba čtvrt roku. Poté jsem skončila s volejbalem a začala se plně věnovat atletice. Druhým důvodem bylo, že jsem si chtěla vyzkoušet sport, kde bych byla pouze sama za sebe, a atletika tohle splňovala.

Dal ti volejbal nějaký základ pro atletiku?
Myslím si, že mi dal určitě rychlost, protože tréninky volejbalu byly nejen o „pinkání“, ale také i o startech z poloh, které využíváme v zimní přípravě. Dále určitě ránu a švih, díky tomu, že jsem většinu volejbalové kariéry hrála na postu smečaře. 

Dříve jsi házela hlavně oštěpem, teď spíše koulí a diskem. Co tě z toho nejvíce baví?
Nyní mě nejvíce baví disk. Je obecně známo že člověka baví to, co mu nejvíce jde. Ale i koule mě baví, jen teď mám trochu problémy se dostat zpět do techniky, kterou jsem měla před zraněním. Oštěp teď moc netrénuji, spíše si zaházím jen na závodech.

A kladivo tě neláká?
Abych řekla pravdu, tak ne. Nějak mě tato disciplína neoslovila.

Letos v září jsi nastoupila na vysokou školu. Změnilo se něco ohledně tréninku? Kde a s kým teď budeš trénovat?
Trénovat budu stále s naší skupinou pod vedením pana trenéra Klvani.

Jak často trénuješ a z čeho se tvůj trénink skládá?
Vzhledem k tomu, že jezdím do Brna do školy, tak moc tréninků nestíhám. Během týdne se mi maximálně 2x podaří přijet do Přerova a dát si technický trénink. Jinak se snažím využít každou volnou chvíli doma a jdu si zaběhat nebo jdu do posilovny.

Jaké jsou tvé sportovní cíle, čeho bys chtěla dosáhnout?
Mým cílem je dosáhnout na medailové pozice na mistrovstvích republiky a také asi tím největším je dostat se do reprezentace ČR a zúčastnit se mezinárodních závodů.

Jsi několikanásobnou přerovskou rekordmankou a v závěru sezóny jsi se obrovsky zlepšila v disku. Čím to bylo, že jsi tak najednou výkonnostně poskočila? (Pozn. Ještě v polovině srpna měla Barča osobák 33,76 m a do konce září se třikrát zlepšila postupně až na 37,24 m).
Jak je to u všech vrhačských disciplín, technika hraje velkou roli a to je asi hlavním důvodem zlepšení. Na tréninku jsme naházeli nespočet hodů, a jak říká sám trenér: „Na začátku se ti povede hodit dobře 1 ze 100, za nějaký čas třeba 5 z 10“. Teď se začínám učit otočku, která je pro mě velice technicky náročná, ale doufám, že se mi příští rok podaří přerovský rekord překonat i v kategorii žen. (Pozn. ženský rekord má hodnotu 41,05 m.)

Barbora na letním soustředění v Horní Lidči. (zdroj: archiv B. Zatloukalové)

Máš nějaké předstartovní rituály? Pokud ano, jaké?
Při rozcvičování před závodem si ráda poslechnu hudbu, která mě pořádně nabudí. Jinak s sebou vozím talismany od své rodiny.

Co ti pomáhá předvést maximální výkon? Hudba, diváci, důležitost závodu nebo naopak potřebuješ spíše klid?
V závodě potřebuji klid a být maximálně soustředěná na všechny pokusy.

Máš nějaký vzor?
Hodně sleduji přes sociální sítě světové atlety. Zajímám se o to, jak trénují, jaké mají výsledky, jak regenerují a využívají volné chvíle bez tréninku, soustředění a závodů. Největšími vzory jsou pro mě novozélandská koulařka Valerie Adams a také chorvatská diskařka Sandra Perkovič.

Co bys na sobě zlepšila? Máš nějaké rezervy – ať už výkonnostní, tréninkové, psychické…?
Rozhodně bych chtěla najít více času na trénink. Myslím si, že jestli chci dosáhnout cílů, které jsem si vytyčila, tak mi 2-3 tréninky týdně stačit nebudou. Po psychické stránce bych se chtěla uklidnit, protože nejednou se mi stalo na velkých závodech, že mě stres a strach úplně ovládli.

Pojedeš na podzimní soustředění na Horní Bečvu?
Bohužel ne.

V jakém počasí se ti nejlépe závodí? Preferuješ vedro nebo chladno?
Nesmí být úplné vedro, v takovém počasí se člověku nic nechce a také výkony tomu odpovídají. Na druhou stranu nemám ráda zimu, to se musím pořád rozcvičovat, hýbat, abych nevychladla a nezranila se. Takže optimální počasí pro mě je něco mezi těmito extrémy.

Barbora se svým trenérem Václavem Klvaňou. (zdroj: archiv SK Přerov)

Je něco, co tě na přerovské atletice vytáčí? A co na ní máš naopak ráda?
Strašně se mi líbí jezdit na soutěže družstev, i když jedeme na závody jako na každé jiné, kde jsme sami za sebe, tak sbíráme body pro celý klub. Také atmosféra je suprová, všichni se navzájem podporujeme a pomáháme jeden druhému. Také se mi líbí, že se naše členská základna stále rozrůstá. Trochu mi vadí, že nemůžeme pořádat více závodů a musíme stále někam jezdit, ale to se do budoucna doufám změní.

Vedeš si tréninkový deník?
Ano, vedu. Mám ho, protože tam vidím zpětně své výkony - posuny nebo naopak zhoršení v mých disciplínách, dále tréninkové plány, které můžou být inspirací pro další zlepšení.

Oblíbený citát nebo krédo, kterého se držíš?
Nikdy to nevzdávej. Buď sám sebou.

Myslíš, že je pro atletiku důležité, aby se začala provozovat v dětství, nebo stačí až třeba v 15 (nebo ještě později)?
U atletiky podle mě nezáleží na tom, kdy se s ní začne, je prostě pro všechny věkové kategorie.

Chtěla bys někomu něco vzkázat, poděkovat, něco dalšího doplnit?
Chtěla bych poděkovat celé mé rodině a kamarádům, protože mi všichni moc pomáhají, podporují mě ve všem, co dělám, věří v mé úspěchy a nezklamou, když se mi zrovna nedaří. Dále bych chtěla poděkovat trenérovi za jeho rady, čas strávený zařizováním a vyřizování důležitých věcí pro náš klub a také za strávený čas s námi na tréninku, protože tomu všemu obětuje spoustu času. Také děkuji svému sponzorovi, firmě Disperfix s.r.o., za finanční podporu.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Ti daří nejen ve sportu.

Nepřehlédněte

facebook rajce youtube

 

pokyny k odjezdum

 

chci se stat clenem

 

Přerovský deník