Ženy v Břeclavi osmé

V sobotu 21. srpna se v Břeclavi konalo polední kolo soutěže prvoligových družstev. „Přerovské ženy“ se sešly v nebývalém počtu- pět domácích a dokonce osm hostujících závodnic hájilo naše barvy. Ale mnohým z nich se nedařilo podle představ a tak jsme se ziskem 45 bodů opět skončily až osmé.

 

Jako vedoucí zájezdu jsem využila svého práva přijít na sraz nejen jako poslední, ale i na poslední chvíli. Rychlík byl docela plný, tak jsme musely vzít za vděk kupéčkem, kde už seděl jeden děda a slečna, co se snažila učit. Kája snídala pizza koláčky z Pontu, Kajsa poslouchala „empétrojku“, Kari mlela celou cestu pantem, Hela pro změnu mlčela a já jsem usnula v předklonu na krosně.

 

Hulín, Otrokovice, Staré Město, Moravský Písek, Rohatec, Hodonín... A už jsme tam byly. Poklidným tempem jsme se vydaly na stadion, který těsně po deváté zel prázdnotou. Kupodivu ještě dřív než my přijelo družstvo Hodonína, které má Břeclav za humnama. Přestože jsem všem připomínala, ať si vemou startovní čísla, stejně je někteří zapomněli. To už ale sluníčko pořádně hřálo a většina lidí se šla rozcvičovat. Radka Přehnalová trošku dělala problémy a odmítala závodit v přerovském dresu, že je jí malý… Ale co, hlavně že oštěpem hodila daleko (33,27 m).

 

Hned první disciplína na dráze byla obzvlášť sledovaná. V prvním rozběhu překážek nastupovala nejen naše Hela Tomková, ale i česká reprezentantka Lucka Škrobáková, závodící mimo bodování. Ta zaběhla vynikající čas 13,38 s. Hela se nenechala zahanbit, zastavila časomíru v čase 14,02 s a suverénně vyhrála. Pak si ale přišla stěžovat, že ji tahají stehna a na stovku už nenastoupila. Trošku jsme si povykládaly o Curychu, byla doslova nadšená (z organizace, prostředí a hlavně z jídla), tak doufám, že ji přemluvím k rozhovoru. Ve třetím z běhů nastoupila Lucka Síbrová (18,01 s).

 

Zatímco jsem si pohodovala na oštěpu, chystaly se rozběhy stovky. Trošku se to zkomplikovalo, přiběhla za mnou Kajsa, že Peťa Môciková není přihlášená… Ukecala jsem startéra, ať ji napíše místo Hely. Poté, co zavolal řídícímu soutěže si všiml, že má vlastně dva papíry se seznamem závodníků a Peťa je jediná na tom druhém. Takže se vše vyřešilo, Peťa se bez problémů dostala do finále a tam byla desátá nejrychlejší (13,08 s). Dařilo se i Elišce Moravcové, ta bodovala na šestém místě (12,95 s). Naopak Káji Běhalové stovka nevyšla. Bohužel se jí nadařilo ani v dálce, kde sice skákala daleko, ale s přešlapem. Jediný zdařený pokus byl dlouhý 495 cm a po dlouhé době si Kája nezaskákala finále. Čest Přerova zachraňovala Kača Vodová s 542 centimetry a pátým místem.

 

Současně probíhalo kladivo na vedlejším hřišti s novým povrchem- místo škváry je tam nějaký písek či co to bylo. Nebylo nás mnoho, jen 15, ale kladiva jsme rozbily hned tři. Hned v první sérii jsem hodila 32,17 m a byla bych na tom velice dobře, kdybych nebyla přehozena třetím pokusem. Takže deváté místo.

 

Peťa Jenyšová se představila na své oblíbené kombinaci 400 a 800 metrů. Kratší z obou tratí zvládla za 60,75 s a byla pátá, půlku doběhla jako devátá v čase 2:33,18 min. Slušnou čtvrtku zaběhla i Monča Obšelová (65,49 s). To Kari, která se nemohla rozhodnout, co půjde, ji nakonec běžela taky. V cílové rovince jsem jí fandila o sto péro v domnění, že nemůže, ale ona mi pak sdělila, že už se jí nechtělo běžet… Čas 71,66 s.

 

Disk měl pro mě velice zajímavý průběh. Že dvakrát do sítě, to mě nepřekvapuje, ale že mi jediný pokus, se kterým jsem byla i v celku spokojená nakonec rozhodčí zapomněli změřit, tak to se zase tak často nestává. Zas tak malé ty značky neměli, že by je nemohli vidět… Radka Přehnalová podle svých slov útočila na osobák (24,83 m).

 

Ve výšce se dařilo Kajse, která se přiblížila k letošňáku (153 cm), bohužel ale byla první nebodující. Kača Vodová se blýskla druhým místem (167 cm). Současně se běžely i dlouhé ploty. To bych shrnula slovy Kajsy z výškařského sektoru: „Jéé, volná dráha… tam jsem asi měla běžet já!“ Monča Obšelová zaběhla závod za 73,48 sekundy.

 

Byly dvě hodiny po poledni, když již nezávodící atletky začly brblat, kdy už pojedeme, že je to tam už nebaví.. Tahle věta vysvětluje dvě DNS na kouli a jedno v trojskoku. Na stadioně zůstávaly jen Eliška Moravcová a Inez Romerová kvůli dvoustovce. Druhá jmenovaná doběhla desátá (27,10 s). Kromě toho nastoupila i ve výšce a dálce, ale vůbec se jí nedařilo. V kouli byla desátá Kača Vodová (9,41 m).

 

Kája díky wifi zjistila, kdy nám to jede. Měly jsme docela čas, takže proběhlo i focení u hlavy a nákup zmrzlin a meruňkových ledových tříští. Na nádraží jsme zjistily, že pojedeme vlakem EuroCity- hodinu  a jednu minutu. Vlak byl přecpán a tak jsme si přisedly k Jardovi ze Zlína (studoval bakaláře na VŠE v Praze, kde se na konzultacích chodí na panáky s profesory, teď studuje v Hamburku a je na stáži ve Vídni u jakési banky, odkud jel právě domů do Zlína). Vrcholem našeho povídání o atletice a o tom, kam se chodí v Přerově pařit, bylo to, že dal své číslo Káji a několikrát nás upozornil na to, že až budeme mít závody ve Zlíně, Praze nebo Vídni, tak se máme ozvat a zajdem zapařit do nějakého dobrého klubu… Určitě se ozveme!

 

Přerov = sundávání bagáže dolů… Asi jsem hodně zlobila, Kari mi totiž shodila na hlavu svoje zavazadlo. Vrhla jsem se na ni, že dostane ťafku, jenže v tu chvíli vlak zastavil a jak sebou cukl, svalila jsem se na ni celou svou vahou a ubohá Kari se pomlátila o opěradla u sedaček. Takže je to fifty-fifty. Kája, Kari a Hela se vydaly z nádraží rovnou domů, já s Kajsou jsme se přidaly k mužské části družstva, která seděla na zahrádce na Viktorce. Dále už to netřeba rozebírat…

 

Příští rok se těším na shledanou zpátky v naší staré dobré druhé lize!

Pěkný zbyteček prázdnin všem přeje Koutňa

 

Kompletní výsledky zde: http://online.atletika.cz/vysledky.aspx?idk=12674

Fotogalerie zde: http://koutna.rajce.idnes.cz/

Nepřehlédněte

facebook rajce youtube

 

pokyny k odjezdum

 

chci se stat clenem

 

Přerovský deník