Mikova óda na 4000 bodů

Ve dnech 9. a 10. října jsme společně s Pepou Skálou a jeho manželkou zavítali do Třince na poslední letošní víceboje. Ráno už v šest hodin jsme vyjížděli z Přerova osobákem. Byla velká zima a mlha, že nebylo vidět skoro ani na krok. Cesta byla hodně dlouhá a tak jsme dospávali noc. Už jsme se blížili do Třince a mlha pořád nechtěla ustupovat. Autobusem jsme se dopravili na stadion, od kterého jsme deset minut cesty pěšky byli ubytovaní. Šli jsme se ubytovat a po chvíli převléct a hurá na rozcvičování a začátek. 

Jako první byla moje oblíbená disciplína, 100 metrů překážek. Rozcvičovalo se velmi špatně, protože byla pořád hrozná zima a nízká oblačnost. Všichni byli hodně ztuhlí a tak jsme se docela důkladně rozcvičovali. Blížil se start, startér dal povel svlékat. Sházel jsem ze sebe několik vrstev a už se zaklekávalo do bloků. Startér měl nějakou špatnou pistol a tak jsme start třikrát opakovali. Napočtvrté se vše povedlo a už jsme letěli přes překážky. Neběželo se mi moc dobře, ale výsledný čas byl 15,07 s, což byl hodně dobrý začátek. 702 bodů dávalo velké naděje na dobrý výsledek, ale je to jen první disciplína.

Další na řadě byl hod diskem. Mlha a zima stále převládaly nad stadionem. Hned při rozhazování disky moc nelétaly, protože byly dost mokré a netočily se, jak měly. První pokus letěl rovnou za 30 metrů a tímto pokusem jsem se ujal vedení v hodu diskem . Dalšími pokusy jsem postupně přidával až na konečných 32,02 metrů, což byl první vylepšený osobní rekord na těchto vícebojích. 504 bodů bylo dobré navázání na překážky a tak se zvýšila naděje na překonání 4000 bodů v celkovém hodnocení.

Na řadu přišla velmi nepředvídatelná disciplína a to skok o tyči. Konečně nad stadionem vykouklo slunce a trochu se i oteplilo. Pár skoků na rozeskakování a šlo se na to. Základní výška byla 190cm. Začínal jsem od základu a postupně překonával laťku až do 220 cm, což by bylo nové vylepšení osobního rekordu. Prvním pokusem jsem lehce shodil, ale hned ve druhém pokusu jsem překonal s větší rezervou. Na 230 centimetrech se mi laťka roztřepala, ale zůstala na stojanech. 240cm na 2. pokus a na řadu šla výška 250cm, což by byl vyrovnaný přerovský rekord ve skoku o tyči starších žáků. Zde svou podstatnou roli sehrála psychika a tím pádem už tato výška nebyla překonána. Ale 240 centimetrů a další výrazný osobní rekord znamenal 220 bodů za skok o tyči a tím pádem potvrzená forma, kterou jsem si přivezl do Třince.

Poslední disciplína prvního dne byl hod oštěpem. O této disciplíně jsem věděl, že mi poslední dobou vůbec nejde. V rozcvičování jsem párkrát přehodil 30 metrů, ale v soutěži jsem sotva hodil 29,48 m , což znamenalo 292 bodů a malé zhoršení průměru.

Celkově jsem první den získal 1717 bodů a byl velmi spokojený, protože atakování 4000 bodové hranice bude možná i s průměrným 2. dnem. Spokojeni s prvním dnem jsme se odebrali na večeři. Dal jsem si kuřecí ondráš a krokety. Pepa si dal třineckou směs a hranolky a jeho manželka špíz s hranolkami. Večeře byla moc dobrá a proto byla brzo snězená. Odebrali jsme se na pokoj a pomalu začali relaxovat před dalším náročným dnem.

Ráno po dlouhém prospání jsme se znovu vydali na stadion dokončit druhou část víceboje. První má disciplína byl sprint na 60 metrů. Tuto disciplínu jsem si moc v poslední době neoblíbil. Rozcvičovalo se poměrně dobře, protože hned od rána svítilo pěkně sluníčko. Start se mi velmi podařil, ale někdo zrovna musel ulít, a proto se start opakoval. To už jsem trošku zaspal a než jsem se nadál, byl jsem v cíli. Čas 8,20 sekund byl průměrný. Ale 503 bodů nakonec bylo dobrých do konečného hodnocení.

Už po chvíli jsme začali skákat do dálky. Vypadalo to dobře, protože hned prvním rozeskakovacím pokusem jsem ideálně trefil prkno. Prvním pokusem v soutěži jsem zapsal slušných 557 centimetrů. Druhý pokus jsem jen proběhl, protože jsem vůbec netrefil prkno. Třetí pokus jsem si nechal roztleskat. Běžel jsem krásně uvolněně, odraz proveden dobře. Dopadl jsem někde k šesti metrům, ale rozhodčí zvedl červený praporek, což znamená nezdařený pokus, a tak jsem se musel spokojit s 557 cm a 496 body. Zatím to dále vypadá hodně dobře někde na 4100 bodů celkově, ale pořád jsou přede mnou tři disciplíny, a tak se může stát ještě všechno.

Ve vrhu koulí už se pomalu začínalo rozhodovat, a proto jsem nepodcenil rozcvičování a rozhazování. Hned od začátku jsem cítil, že by se koule mohla povést. Po pár pokusech se už začalo vrhat na ostro. Hned prvním pokusem jsem si vrhl osobní rekord 11,11 metrů. Další pokusy už se tolik nepovedly, ale i tento osobní rekord mi stačil na 553 bodů. Po vrhu koulí to bylo ještě nadějnější a blížilo se rozhodnutí v podobě skoku do výšky a běhu na 1000m. Už jen průměrné výkony budou stačit na 4000 bodů.

Skok do výšky je klíčová disciplína. A proto se rozcvička nesmí podcenit. Základní výšku si nastavoval každý sám. Řekl jsem si 139 cm. Skočeno bez větších problémů, zvyšovalo se po 3 centimetrech. Výšky 142 a 145 také na první pokus. Malé zaváhání na 148 a 151, ale i tyto výšky na 2. pokusy úspěšně překonány. Už 151 centimetrů znamenalo nějakých 376 bodů a tím pádem by mi 1000 metrů stačilo zaběhnout tak za 3 minuty 35 sekund a to jsem běhal už minulý rok. Výška pokračovala dál a dostali jsem se na výšku 154 cm. Dva pokusy úplně nepovedené a při druhém pokusu jsem dokonce zlomil latku. Třetí pokus a laťka se třepala, ale nakonec zůstala na stojanech. Zvyšovalo se na 157 cm a to už se blížilo k mému osobnímu rekordu. Hned první pokus jsem se pokusil uspět. Laťku jsem shodil a noha mi dopadla na žíněnku,  ale problém byl, že se kotník zvrtl a ještě jsem si na něj sedl. Zabolelo to jak nejvíc mohlo a první dojem byl, že vůbec nedokončím. Skok vysoký jsem musel ukončit. A doufat, že se ta noha rozběhá. I tak 154 cm znamenalo 402 bodů a celkově tedy 3690 bodů. Stačilo zaběhnout 1000m za 3 minuty 40 sekund a 4000 by byly překonány.

1000 metrů se blížilo a noha vůbec nevypadala dobře a dokonce začala i otíkat. Věděl jsem, že musím dokončit jinak by se sen o osobáku na konci sezony rozplynul. Nakonec jsem nohu aspoň trošičku rozběhal a šlo se na to. Výstřel a všichni pádili dopředu, já si hlídal čas, abych zaběhl jak jsem měl. Po 500 metrech začala noha bolet a začal jsem ztrácet na potřebný čas asi 2 vteřiny. V posledních 100 metrech jsem zapnul na maximum, i když už to bylo hodně těžké. V cíli jsem padl bolestí. Potom jsem se podíval na časomíru a viděl jsem 3:36,50.

Konečně to padlo, i přes velkou bolest jsem překonal 4000 bodů, nakonec o 39 bodů. Byl jsem moc štastný a spokojený s celým průběhem závodu. Jediné, co mi pokazilo náladu, je ten kotník, jinak fakt všechno vyšlo super.

Mikulaj

Nepřehlédněte

facebook rajce youtube

 

pokyny k odjezdum

 

chci se stat clenem

 

Přerovský deník