Každý den není posvícení

Vytisknout

V první dva zářijové dny se na pražské Slavii konalo MČR atletů a atletek do 22 let. Z oddílu SK Přerov se jej zůčastnila pouze Martina Koutňáková, která se představila rovnou ve dvou disciplínách- hodu kladivem a diskem.

 

 

Ač jsem vstávala už o půl čtvrté ráno na vlak, byla jsem celkem čilá a na závod se těšila. O to více mě mrzí jeho průběh. Začínaly jsme ještě v předprogramu kladivem. Po pátečním rozházení břemenem bylo čtyřkilové nářadí sranda a podle toho to i vypadalo. V rozcvičování jsem šla jen lehce a o to více se opřela do prvního pokusu. Kruh byl bezvadný a jak byl ještě mokrý po dešti, tak i parádně rychlý, takový svižný pokus si u sebe nepamatuji hodně dlouho. Avšak co bych to byla za Koutňu, kdybych neskončila v předklonu na špičkách, nesnažila se to ubalancovat a stejně nakonec z toho kruhu nevystřelila jak sprinter z bloků (no, skoro). Takže ten osobák okolo 35 metrů, co jsem si právě hodila, rozhodčí neměřili. Druhým pokusem jsem šla na jistotu a byl z toho letošňák 31,42 m a třetí pokus tak trochu připomínal ten první. Tak moc jsem chtěla, až to nebylo ani moc daleko, ani měřeno. Prostě jsem to zase neustála.

 

Po kladivu jsme se šťastně shledaly s členkou našeho oddílu žijící v Praze Pavlou Kladivovou a vesele vyplnily asi dvouhodinový prostoj mezi disciplínami. Zašly jsme na kávu, pokecaly, pořídily pár bezkonkurenčních fotek a taky začlo zase pršet. Ach jo.

 

Pořadatelé se vytáhli a při nástupu před zahájením disciplíny a máváním do publika jsme si všechny připadaly jak atletické megastar. Ani kruh na disk nevypadal špatně a nepršelo tolik, aby to při otočce klouzalo, jen ten můj dřevěný už tak těžký disk sál vodu jak o život a my jsme všechny do jedné mrzly a těšily se na konec soutěže. Ten můj přišel docela záhy a snadno. Prvním pokusem pravá síť, druhým pravá lajna (osobně jsem disk viděla zcela jasně ve výseči, ale rozhodčí zamával červeným praporkem a mě jen klesla brada). A třetí? Nahecovala jsem se, opravdu moc jsem chtěla předvést nějaký výkon. A jak jsem se tak hezky nahecovala, přetáhla jsem to celé do leva, zazvonila tyč a disk dopadl někam na 15 m. Tohle jsem si opravdu změřit nenechala.

 

Takže nakonec můžu napsat, že v kladivu jsem se umístila na 11. místě (poslední, ale s lepším umístěním jsem opravdu nepočítala) a v disku jsem si šanci prodrbala sama, moc daleko se neházelo a klidně jsem mohla být třetí od konce. Z čehož plyne jediné- každý den opravdu není posvícení.

 

Kompletní výsledky zde