Dorostenku Terezu Tichou přivedli v 6 letech do atletiky rodiče. Už od malička ráda hrála na honěnou a pořád chtěla běhat, což jí zůstalo až do dneška. Za těch 11 let v SK Přerov absolvovala bezpočet tréninků, závodů a soustředění, vážnější krizí, kdy chtěla končit, si ale prošla jen jednou jako žákyně. Poté začala brát atletiku vážně a raketově se zlepšila - ze svého času na 400 metrů postupně ukrajovala desetiny a vteřiny a udělala z této tratě svou parádní disciplínu.
Osobní rekord si postupně vylepšila až na 55,21 s a je suverénně nejrychlejší v celé historii přerovské atletiky. Časem 24,77 s si podmanila také poloviční trať. Letošní sezónu může právem považovat za svou dosud nejúspěšnější - nejdříve si v hale doběhla pro titul mistryně ČR a k tomu přidala stříbro na MČR venku.
Nominovala se také na dvě reprezentační akce, obě dvě se shodou okolností konaly na Slovensku. Nejdříve běžela na mezistátku v Piešťanech individuální čtvrtku, kde byla druhá, a také pomohla k prvenství Češek ve švédské štafetě 100-200-300-400 metrů. A potom znovu na Slovensku v Banské Bystrici nabírala cenné zkušenosti na ME do 17 let.
Hlavní část sezóny už máš za sebou, teď na podzim tě čekají už jen soutěže družstev. Sezóna to byla asi nad očekávání, i když ti těsně utekl limit na ME, běžela jsi tam nakonec jako členka štafety. Jaká to byla pro tebe zkušenost?
Ano, musím přiznat, že celá sezona dopadla opravdu nad mé očekávání. Pravdou je, že jsem si před ní kladla nemalé cíle, ale nad tím, že se mi podaří přiblížit limitu na Mistrovství Evropy, jsem vůbec nepřemýšlela. Když jsem uviděla po republikovém finále svůj čas, bylo to pro mě obrovské překvapení. O to více mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že na Mistrovství Evropy dorostenců pojedu i přes to, že mi nominační limit utekl o 1 setinu sekundy. ME byla pro mě obrovská zkušenost, nikdy předtím jsem se žádných mezinárodních závodů neúčastnila. I když jsem neběžela individuální závod, nebrala jsem to na lehkou váhu a byla jsem pod velkým stresem. Chtěla jsem si hlavně dokázat, že mám na to běžet s nejlepšími závodnicemi z celé Evropy. S mým výkonem jsem byla spokojená, což mi přidalo další motivaci trénovat a stále se zlepšovat.
Jak moc tě ta setina mrzí? Přeci jen jsi takový čas nečekala a je to čas nad plán, na druhou stranu, na postup do semifinále ME stačil čas 56,67 s, což je čas, který opakovaně s přehledem zvládáš. A tam bys se svým osobákem mohla atakovat umístění okolo 10.-12. místa…
Teď zpětně mě to samozřejmě mrzí, pocit, že jsem se takto umístila na ME, by byl krásný. Když jsem ale byla v Banské Bystrici a byl den závodu, popravdě jsem byla šťastná, že mi limit utekl. Já jsem velký stresař a jsem opravdu nervózní i z úplně nepodstatných závodů, takže by mě závodit na tak velkých závodech hodně rozhodilo. Na druhou stranu jsem dostala reprezentační oblečení, které když si obleču, tak nikdo nepozná, že jsem závodila za Česko pouze ve štafetě, takže si tím někdy po pravdě trochu zvyšuji sebevědomí.
Jak se projevuje tvoje předzávodní nervozita? A máš nějaké zaručené triky, které tě před závodem rozptýlí?
Většinou se začne projevovat už pár dní předem, kdy se mi na závody strašně nechce a nedokážu se soustředit na nic jiného, takže jsem na všechny protivná a nedá se se mnou bavit. V den závodu je mi hodně špatně od žaludku, až tak moc, že zvracím. Zní to hodně drasticky, ale já jsem si už zvykla, je to taková moje předzávodní rutina. Rozptylovat se nijak zvlášť nesnažím, maximálně někdy poslouchám písničky, ale před závodem potřebuji být jak na jehlách.
Výkonnostně jsi hodně vylétla nahoru už v loňském roce, letos v tom stále pokračuješ. Co jsi tehdy změnila v přípravě a nebo přišel zlom a bylo to zúročení mnoha let dřiny na stadionu?
Žádný zlom určitě sám od sebe nepřišel, nechci, aby si ostatní mysleli, že jsem na této úrovni jen díky talentu. Minulý rok jsem začala trénovat opravdu na 100 % a dělat práci navíc mimo oficiální tréninky, které jsem měla 3x týdně. Od té doby makám každý den, do čehož počítám i posilovnu, trénink mimo stadion nebo cvičení doma. Před rokem mě asi nejvíc nakoplo to, že jsem byla vybrána na Mezikrajské utkání staršího žactva, přestože jsem moc netrénovala. Chtěla jsem najít své hranice a zjistit, kam se můžu dostat, když to začnu brát seriózně. Od té doby jsem se stala na trénování v podstatě závislá a nedokážu si představit, že bych trénink nějaký den vynechala.
Máš přehled, kolik naběháš kilometrů a jak se to vyvíjí v rámci tréninkového cyklu?
Kilometry si vůbec nehlídám, takže nemám tušení, kolik jich tak naběhám. Dlouhé klusy mě ale vůbec nebaví a většinu roku je nechodím, takže to asi moc nebude. Více objemu nabíhám pouze na podzim a na jaře, když se připravujeme na novou sezónu.
Trénuješ podle pocitu (tzn. když se cítíš dobře, přidáš si, nebo naopak někdy raději zvolíš volnější den) a nebo máš striktně daný tréninkový plán, kterého se držíš?
Tréninky mám striktně dané a to, jak se já cítím, v nich často nehraje velkou roli. Většinou to tedy vypadá tak, že když se necítím dobře, běhám úseky za pomalejší časy, z čehož jsem akorát potom naštvaná. Můžu si za to ale hlavně sama, protože když mi trenérka navrhne lehčí trénink, většinou odmítám. Mám to už tak v hlavě nastavené, že musím splnit zadání za každých okolností, jinak se ze sebe cítím špatně. Zrovna teď nedávno jsem neposlechla trenérku a běhala jsem úseky i přes to, že mi kvůli mému bolavému hamstringu zadala pouze pár lehkých startů z bloku.
A co regenerace?
Přes týden mám jeden den volna a to neděli, abych se z trénování úplně nezbláznila a odpočinula si. Moje nejoblíbenější a nejčastější regenerace je ležení v posteli u filmu nebo seriálu. Když se stane, že mě opravdu hodně bolí nohy, až mi to brání v tréninku, využiji speciální lymfatické kalhoty, které máme na stadionu a pomáhají mi.
S jakými cíli jdeš do zbytku sezóny?
Ideální scénář by byl, kdybych si stihla ještě do konce sezóny posunout svůj osobní rekord na čtyřstovce pod hranici 55 sekund. Na tento cíl se ale nechci moc upínat a momentálně se hlavně soustředím na Mistrovství České republiky družstev, kde budu závodit za Olomouc (pozn. neděle 6.10., Kladno). Chci zde podat co nejlepší výkon a tak pomoct svému týmu k možné medaili.
Příští rok se posuneš mezi juniorky a také příští rok bys mohla cílit na ME, které se bude tentokrát konat ve Finsku. Už znáš limit, který bys musela zaběhnout?
Limit zatím neznám, ale na letošní ME jsem ho znala asi jen měsíc, takže se tím moc netrápím. Nechám se překvapit, budu závodit naplno a uvidím, jestli to bude stačit nebo ne.
Kdy tě uvidíme na osmistovce? Dlouholetý přerovský rekord Boženy Sudické 2:07,1 min je určitě v tvých silách.
Musím se přiznat, že z osmistovky mám velký respekt a moc se mi do ní nechce. Pokud mě ji chcete vidět běžet, budete se se mnou muset asi vsadit a dát mi ji jako trest za prohru. :-D
Jak by vypadal tvůj ideální den?
Pokud začnu úplně od začátku, ideální probuzení by bylo nejdříve o půl desáté, protože opravdu nejsem ranní ptáče. Po snídani bych šla na trénink, abych ho měla ten den už z krku. Poté bych si zašla na nějaký dobrý oběd do restaurace a ideálně na zákusek do kavárny. Potom by následovalo sledování mých oblíbených českých reality shows a válení se v posteli, odkud bych odpoledne pokračovala do posilovny. Večer bych nejraději strávila se svými kamarády například v kině nebo na párty u někoho doma, ideálně dlouho do noci, abych mohla další ráno opět pozdě vstávat.
Kde se vidíš za 10 let?
To je těžká otázka, abych byla upřímná, tak momentálně vůbec nevím. Nejvíce bude záležet na tom, jestli dám za dva roky přednost atletice nebo vysoké škole. Samozřejmě vysoká škola jde studovat i zároveň s atletikou, ale já mám zatím představu jít na takovou výšku, kterou bych asi se sportem současně nezvládla. Na druhou stranu si uvědomuji, že je škoda zahodit takový talent a myslím si, že bych si to možná později vyčítala. Zatím mám v hlavě ohledně tohoto zmatek, a proto zatím nezvládnu odpovědět více konkrétně.
Téro, moc děkujeme za rozhovor a ať se ti daří ve zbytku sezóny!
Foto - zdroj: Jan Houska (1), Atletika Poruba (2), archiv SK Přerov a Terezy Tiché (3-6)
