"14. ročník INOV-8 Hostýnské osmy – turisticko-běžecký závod jednotlivců a dvoučlenných týmů na cca 68 km s převýšením cca 3 050 m" zní celý název ultra závodu, který startuje v Rajnochovicích a po desítkách kilometrech končí na stejném místě. Název, který nejednoho sportovce odradí, ale existuje také hrstka těch, kteří tuto výzvu přijímají s nadšením. K něm se bezesporu řadí i přerovská atletka Michaela Brtníčková, která pomalu dává sbohem dráze a směřuje k dlouhým a nebo ještě delším závodům mimo ni.
Ultratrail na Hostýnských vrších pro ni byl premiérou a zároveň dosud nejdelší distancí, kterou běžela. Debut ale zvládla perfektně, do cíle doběhla v čase 7:52:02 hod jako první žena a dokonce osmá v celkovém pořadí! Celkové výsledky najdete na webu závodu. Míšiny pocity a dojmy ze závodu si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru.
Míšo, velká gratulace k takovému výkonu! Jak se ti běželo?
Běželo se mi skvěle. Potvrdilo se mi, že ultra trať je dělaná přímo pro mě. Pro většinu je to nepředstavitelné běžet cca 8 hodin, ale pro mě to byl ten nejlepší běh za celý můj život, strašně rychle mi to uteklo. Miluji dlouhé běhy a mám takovou svou frázi "čím delší, tím lepší".
Podařilo se ti dobře rozvrhnout síly a nebo už pak bylo znát, že je to ultra dlouhý závod?
Naštěstí i to mi bombasticky vyšlo. Vím, že jsem zatím ještě hodně slabá v technických částech a hlavně v sebězích, takže do kopce jsem si vždy nasadila svoje tempíčko, nahnala minuty a umístění a z kopce dolů byl už cíl jen přežít.
Měla jsi během závodu nějakou krizi?
Za celých 60 km žádná krize nebyla, bylo to jak v pohádce, běželo se mi lehce, hltala a užívala jsem si každý kilometr, jenže na cca 62 km, kdy už mě čekal jen poslední seběh dolů do cíle z Kelčáku to přišlo. Myslím si, že to bylo i kvůli tomu, že já a technické seběhy nejsme kamarádi a tento seběh byl opravdu náročný a nahromaděná únava se najednou projevila. Bohužel jsem tak ztratila i nějakých 10 minut. Byl to velký boj v hlavě, ale věděla jsem, že to zvládnu a závod určitě dokončím, jen mě pak zpětně mrzelo, že ten čas mohl být lepší, ale to už je prkotina.
Celkově po závodě jsem byla na sebe trochu naštvaná, že jsem zbytečně ztratila i možná půl hodiny (wc, občerstvovačky, občasné bloudění atd.), ale teď zpětně už vím, že na ultra se vážně tyto věci neřeší a jsem moc vděčná za to, jak to celé dopadlo.
Co běží člověku hlavou při tak dlouhém závodě? Máš čas na myšlenky nebo máš vypnutou hlavu a soustředíš se jen na závod?
Během závodu mi stihlo proběhnout v hlavě strašně moc myšlenek, ale zároveň jsem byla ve svém běžeckém tunelu a plně soustředěná na výkon.
A na co jsi myslela?
Například to byl úplně můj první závod, kdy jsem musela doplňovat energii (všechny půlmaratony jsem běžela bez ničeho), takže to byla taky obří výzva a měla jsem strach, aby to vše sedlo. Naštěstí ano a právě mě i extrémně překvapilo, jak moc to dokáže pomoct, když začala síla pomalu upadat. Takže jsem různě filozofovala ve své hlavě, jak je vlastně to tělo geniální, počítala si, kolik si musím toho dát a kdy a nebo to, o jakou další příchuť gelu si u taťky říct.
Můj taťka byl další takové moje téma v hlavě, vlastně jsem se na něho vždy strašně moc těšila, jak mě zase uvidí na další občerstvovačce a cítila jsem z něho tu pravou hrdost na mě, což byl taky můj obří motor vpřed. Ke konci závodu, kdy jsem byla cca na nějakým 58 km, jsem zažila i slzy štěstí, za to, že můžu, že to moje tělo vše tak skvěle zvládá a byl to pro mě takový pocit úplné euforie. Ale přišly i temné chvilky a to, když mě začala například pobolívat noha. Začala jsem mít strach, zda nejsem zraněná, zda doběhnu, ale naštěstí to vždy byla jen únava. Zároveň mě i překvapilo, jak skvěle to moje hlava zvládala. Věděla jsem, že jsem na tyto vzdálenosti dobře mentálně připravena, ale když jsem si sama vnitřně na 30 km řekla "ty jo, už mi zbývá jen 38 km", že bych běžela klidně i déle, tak mě to i překvapilo, jak vlastně přemýšlím.
Chystáš se podobný závod zase zopakovat?
Stoprocentně ANO!!! Věděla jsem vnitřně už dřív, že ultra vzdálenost je dělaná přímo pro mě a tímto závodem se mi to jen potvrdilo. Teď se na chvíli teda ještě vrátím k trochu kratším vzdálenostem, protože na ultra jsem stále ještě poměrně mladá, ale v budoucnu? Těš se na mě ultra světe!
Míšo, moc díky za rozhovor a ať se ti i nadále daří!
