Z Mistrovství Evropy do 20 let už je zpátky doma přerovská atletka Tereza Tichá. Ve Finsku startovala na individuální čtvrtce, ve které bohužel vypadla už v rozběhu a za výkon 55,60 obsadila dvacáté osmé místo. Chuť si ale následně spravila ve štafetě, se kterou obsadila krásné osmé místo a ochutnala tak atmosféru evropského finále v samotném závěru šampionátu.
Navíc v rozběhu štafety dosáhla nejrychlejšího mezičasu z našich čtvrtkařek 53,6 a, což je na hranici jejího osobního maxima.
Jaký jsi měla mezičas ve finále?
Ve finále jsem měla mezičas myslím něco okolo 54,5. Bylo to pomalejší než v rozběhu, závod byl v podstatě rozhodnutý už když jsem přebírala kolík, takže jsem se tak nehecla.
Jak hodnotíš toto ME? Loni jsi sice startovala také na ME, ale tentokrát to pro tebe byla i individuální premiéra.
Bylo to určitě náročnější než minulé ME, jak z pohledu počtu startů, tak i větším stresem a očekáváním od sebe. Věděla jsem, že když jsem tento rok už opravdu splnila limit, tak do reprezentace patřím a chtěla jsem si to také dokázat svým výkonem, minulý rok jsem to brala pouze jako pomoc holkám ve štafetě se dostat do finále.
Bojovala jsi s nervozitou? Co ti proti ní případně pomáhá?
Ano, bojovala jsem s velkou nervozitou a zatím jsem bohužel neobjevila nic, co by mi na ni pomáhalo, což je podle mě zatím moje největší rezerva. Nastavení hlavy je u závodění hrozně důležité, takže se na tom snažím pracovat, ale zatím s tím ještě hodně bojuji.
Výkony ve štafetě jsi měla tentokrát i na MU parádní, čím to, že se ti ani jeden individuální závod tolik nepovedl? Tahá tě kupředu i ta zodpovědnost za týmový výkon?
Samozřejmě, že cítím zodpovědnost za týmový výkon, ale vždy ji vnímám více u mé individuální disciplíny. Chci si dokázat mé schopnosti tím, že budu mít za dobrý čas nebo umístění zásluhu já sama. U štafety mě k dobrému času pomohla touha se dostat do finále, o které jsem musela hodně bojovat, ale na individuální čtvrtce to zas bylo semifinále, které jsem si přála snad ještě víc. Ale bohužel mi okolnosti nepřály. Nejsem ranní ptáče a závod jsem měla brzo ráno, snídani jsem si dala moc pozdě a nestihla ji strávit předtím, než jsem ji ze stresu vyzvracela. Takže jsem do závodu neměla vůbec energii, bez které se bohužel čtvrtka běhat nedá.
Jaká byla organizace závodu, doprava, ubytováni... takové to, co běžný fanoušek nevidí?
Nejvíce mě příjemně překvapila atmosféra na stadionu. Nejsem vůbec z Česka zvyklá na takové fandění z publika. Bylo opravdu vidět, že tam diváky atletika zajímala a bavila je, roztleskávali a fandili i na technických disciplínách, jako je třeba vrh koulí nebo disk, to jsem tady opravdu nikdy nezažila.
Také se mi líbilo, jak se k nám organizátoři a zaměstnanci na stadionu chovali. Byli všichni strašně nápomocní a snažili se, abychom se cítili co nejlépe. Ve svolavatelně jsme si mohli o cokoliv zažádat a oni se nám snažili vyhovět, bylo to příjemné. Stadion jsme měli kousek od hotelu, takže většina závodníků dopravu nijak neřešila, ale i tak jsme dostali QR kód, díky kterému jsme měli všechnu veřejnou dopravu zdarma. Hodně lidí tam jezdilo na elektrických koloběžkách, které si ovšem museli zaplatit sami, na ty už se naše výhody nevztahovaly. A co se týče ubytování, tak to jsme měli na hotelu, který nebyl nějak extrémně moderní, jak to měl například Jonáš v Číně, ale bylo v pohodě. Bydleli tam s námi i závodníci z ostatních zemí, takže bylo zajímavé pozorovat jejich návyky, například ve volbě jídla se hodně projevovaly naše rozdíly. Když jsem se už dostala k jídlu, tak ještě musím vyzdvihnout, že jsme měli pokaždé k dispozici vegetariánskou variantu a i alternativní mléka, to bylo super.
Jaké máš cíle do zbytku sezóny?
Cíle do zbytku letní sezóny už žádné nemám, možná jen přežít poslední velké závody na konci září - republiku družstev. Já jsem si všechny své cíle splnila na republice - umístění a limit na ME, takže už si žádné nedávám, jsem se sezónou spokojená.
Téro, moc díky za rozhovor a gratuluji k letošním výkonům!
Foto - zdroj: Jaroslav Svoboda
