Michal Fojt: "Zase začínám naplno trénovat."

S Míšou jsme se sešli jednoho krásného odpoledne po tréninku na Viktorce a rozhodně bylo o čem povídat - o návratu po několikaměsíční pauze, atletice, tanci i fotografii. Tak rozmanité zájmy Michal má a rozhodně nic výrazně nešidí. A jak sám říká, je dost sebekritický a o to to má těžší. (I když jak pro koho po tréninku - zatímco Míša už vyklusával, svěřenci pana Kolomazníka, pánové Kácel a Pěček, byli v plném zápřahu a místy nám do toho pěkně kecali.)

 
Začněme klasickou otázkou - kdy a jak ses dostal do našeho oddílu?

S atletikou jsem začal s holkama, které už nechodí, v prvním ročníku na gymnáziu. Původně jsem chtěl začít chodit s Ondrou Zamcem z vedlejší třídy, protože on v té době trénoval. Ptal jsem se ho, ale on nebyl schopný mi říct, kdy jsou tréninky a tak. Pak někdo psal prof. Žákovi, že bychom mohli přijít sem na stadion. Tak jsem šel. To bylo v září 2009. Už od začátku trénuju pod vedením pana Klvani, a to hlavně sprinty a krátké překážky. Takový trenérův sen je 400m př., ale ty jsem ještě nikdy nedoběhl.

 

Jak to?

Třikrát jsem nedoběhl, z různých důvodů, a jednou jsem spadl. (směje se) Třeba přístě.

 

Zkoušel jsi i jiné disciplíny, víceboje, trojskok, hodinovku, půlmaraton…?

Určitě, to je něco pro mě. :-) Jednou jsem šel halové víceboje v Olomouci, taky sprinterský trojboj... A vzhledem k tomu, že trénuju jenom ty sprinty a překážky, tak mi koule, výška a další technické disciplíny moc nešly. Bavilo mě to, ale bez tréninku to není ono.

 

Čemu by ses chtěl věnovat do budoucna?

Asi pořád ty sprinty a překážky. Ze začátku jsem si říkal, že bych chtěl být tak nějak všestranější, šel jsem sem kvůli dálce, ale nakonec mě chytly hlavně ty překy. Sprinty, to už je dneska někde jinde… (dívá se na Aldu Kácela)

 

Už loni se u tebe objevily nějaké zdravotní potíže, kvůli kterým jsi celou zimu nemohl trénovat. O co šlo?

Od dubna, jak se začalo chodit ven, mě začaly bolet okostice. Koňas a všichni mi říkali, že je to běžné a že to tak za dva týdny přejde. Ale ono to nepřecházelo…  Trénoval jsem pořád a tak nějak jsem to mazal různými mastěmi. Pak to tak nějak zvolnilo, protože jsem byl u Nadi Zamcové na laser. Navíc mi na to dala ještě nějakou mast, tak se to uklidnilo. Zhruba týden jsem netrénoval, začal jsem volněji a pak jsem se někdy v květnu začal připravovat na MČR. Tam to na mě znova padlo, bolelo to strašně, nedoběhl jsem závod na 400m př., protože do Tábora jsem jel hlavně kvůli štafetě a nechtěl jsem se před ní úplně zničit.

 

Předpokládám, že kvůli krátké štafetě?

Ano, Aleš by nešel čtvrtkovou štafetu… (směje se)

 

A od republiky jsi se tedy léčil?

Ano. Hned po MČR, 26. června, jsem šel za dr. Eitlerem a ten mi řekl, že mám počínající únavovou zlomeninu. Tak jsem měl pauzu od tréninku dva měsíce. Na konci srpna jsem šel na kontrolu a on mi řekl, že je to pořád špatné, takže se pauza protáhla až do konce října. V listopadu jsem začal zlehka trénovat, ale začalo to zase bolet, pořád na stejném místě. Tehdy mi doktor řekl, že do června nesmím nic dělat. Jediné co jsem mohl, tak jezdit na kole, ale ne do kopce a ze sedla a posilovat od pasu nahoru. Takže nic moc. V lednu se mnou jel taťka k dr. Šromovi do Olomouce, ke kterému on sám jezdí a je s ním spokojený. Šrom chtěl vidět všechny rentgeny, staré i ty nové. Podíval se na ně a řekl, že tam únavová zlomenina nikdy nebyla, že je to jenom zánět okostic. Dal mi na to nějakou mast a prášky a za 14 dní bylo všechno v pohodě. Takže někdy v půlce února jsem začal zlehka běhat, zkoušel jsem, jestli to nebude bolet… Dá se říct, že už je to v pořádku, občas navečer to trochu zabolí, prostě to není úplně ideální jako před rokem. Ze začátku jsem trénoval dvakrát týdně, teď už třikrát. Do toho se ještě dvakrát týdně věnuji závodnímu tanci, to je sice taky zátěž, ale ne taková, nejsou tam žádné rány, skoky a tak.

 

Mluvíš o tančení, k tomu jsi se dostal jak?

Začal jsem tančit někdy v září, říjnu, protože jsem nemohl běhat, a tak jsem hledal nějakou variantu, abych neseděl doma, protože focení bylo jen dvě hodiny v týdnu Taneční a tak. Seznámil jsem se s Peťou Orálkem a dalšími ze sdružení a tak jsem šel tedy do TS ve Vinarech, které vedou manželé Orálkovi.

 

Zúčastníš se i nějakých tanečních soutěží?

V červnu máme jet na první soutěž do Brna. Tahle bude „hobby“, to znamená, že není potřebná žádná registrace, jedeme tam proto, abychom si to s taneční partnerkou zkusili. Od září pojedeme profesionály pod ČSTS (Český svaz tanečního sportu).

 

S kým tančíš?

Tančím s Katkou Obrtelovou. Začínal jsem s Klárou Jančíkovou, která byla na tréninku všehovšudy dvakrát a pak se zkombinovalo to, že nemohla a nechtěla, takže toho nechala a já jsem neměl partnerku až do března.

 

Kromě atletiky a tance se věnuješ i další zajímavé činnosti, nutno říct i dost úspěšně, a to fotografování. Co fotíš?
Hlavně tanec. Taneční, dokonce už mám smlouvu na focení Tanečních 2011 pro Orálkovi v MD i pro Šrámkovi v Teple, pak to jsou pokračovačky letos i příští rok, fotil jsem i taneční soutěž, plesy, portréty, příští týden budu fotit tabla. Prostě všechno možné, v interiéru i exteriéru.

 

Kdyby se od Tebe chtěl někdo nechat fotit, kde Tě může kontaktovat?

Všechny kontakty i s ukázkami prací jsou na internetových stránkách www.michalfojt.ic.cz.

 

Kolik času zabere zpracování fotek, třeba z toho plesu?

To bylo asi 700 fotek, protože oni nechtěli nějakou velkou dokumentaci. Takže to bylo do čtyř dní hotové. Dvě, tři hodinky po večerech.

 

Máš nějaký volný čas a další koníčky?
Ani ne, každý všední den mám trénink, ať už atletický nebo taneční. Po večerech fotím nebo ty fotky zpracovávám, protože to dělám pořádně, nechci to jen tak hodit na Internet jako ostatní fotografové.

 

Studuješ třetí ročník Gymnázia J. Škody. Maturita se Ti blíží, čemu by ses chtěl věnovat po ní?

Nejspíš grafice a zpracování obrazu na Masarykově univerzitě v Brně. Ale zatím jsem se zas až tak nerozhlížel.

 

Takže fotografie je to, čemu dáváš do budoucna zelenou a co by Tě mohlo i živit?

Asi ano. Zatím je to můj velký koníček, který mi dokáže vydělat.

 

Máš nějaký sportovní vzor?

Tady Mistr Pěček. (Dívá se na něj a Luke vypadá zaskočený a potěšený naráz.

…..Alda: „Počkej, proč se vyzouváš, máme ještě stopadesátky.“

Luke: „Však v normálních botech jako.“

Alda: „Joo, tak můžem.Nebo… ty seš pro normální botky, já jsem pro tretry, tak si dáme kámen-nůžky, jo…“

Vyhrály normální botky. :-))

 

Máš nějaký oblíbený citát nebo motto?

Hmmm, visí na nástěnce ve Vinarech… Když jsi unavený, odpočiň si, ale už nikdy nebudeš první.

 

Co cíle v letošní sezóně?

Soutěžit, aniž bych si zlomil nohu - myslím únavovou zlomeninu. (Alda: „Předběhnout Toma Wertheimera na stovce. Werťa jde prý letos na nějakej krutej čas.“ Luke: „12,5?“ Míša: „Hmm, tak to mám pozpátku ne?“) Ne, vážně, překonat svůj loňský výkon na květnovém sprinterském trojboji. Aspoň ty dva tisíce bodů. (Alda: „A co předběhnout Masláka? … Ale to je cíl nás všech. Možná tak ve štafetě.. A pak pojedem na mistrák!“ Míša: „Ze 44 na 41?“ Alda: „Jo, pohoda. Nevím, kolik měli, nějakej hnusnej čas, strašně hnusnej čas.“ Dohadují se i s Lukem, kolik vlastně na MČR běželi, nakonec se shodují na 44,90s.)

 

Jak vidíš letošní soutěže družstev- juniory, muže?

Tak snad v těch juniorech, když je nás letos tolik, by to mohlo klapnout. Snad to bude lepší, než když jsem loni jezdil sám jen s hostujícím Pivovarníkem. Atletika v mužích už bude trošičku horší, ti jsou už dál a mají vyšší překážky… Naštěstí jsem ještě rok junior.

 

Chtěl bys ještě něco sdělit našemu širokému čtenářstvu?

Mám křeče ve stehnech. Běhal jsem dneska úseky, 150, 200, 300, 150… Od začátku dávám nohám zabrat a mohlo by to být na dobré cestě, pokud okostice nebudou bolet.

 

Ještě se zeptám do éteru, jestli má někdo na Míšu nějakou záludnou otázku?

Luke: „Kolik plánuješ tento rok na dlouhé překážky?“

No trenér naplánoval 65 s. To je v pohodě, mám 59 hladkou. (směje se)

 

A na závěr Tě poprosím o návrh dalšího z našich atletů, s kterým udělat rozhovor. Ale pozor, je to závazné.

Tady Mistr Kácel. (Alda: „Navrhnout mě klidně může, ale já stejně nebudu dělat rozhovor. Navíc další má být Kája... Po rukách ti uteču, chceš to vidět?“ Luke: „Alda se letos chystá na čtvrtku, pozor na to.“ Alda: „Ojojoj, slyšeli jste tady asi nějaké fámy nebo já nevím…“)

 

Mockrát Ti děkuji za rozhovor a přeji, ať se Ti daří v atletice, tanci i při focení. Hlavně to zdraví aby vydrželo.

Nepřehlédněte

facebook rajce youtube

 

pokyny k odjezdum

 

chci se stat clenem

 

Přerovský deník